West Morris Central High má v tomto roce 1300 studentů. Na rozdíl od mnoha českých škol čelí problému neustále se zvyšujícího zájmu studentů o studium. Bude to prý řešit velkorysou přístavbou a přestavbou v následujících třech letech. V čele školy stoji řiditel (principal). A ten vlastně nestojí v čele školy, protože o stupeň výše je nad ním superintendant. Ten zastupuje radu školy a je jí také volen. Superintendant pak jmenuje ředitele na základě konzultací s učiteli, školskou radou a studenty.

Studenti tu jsou v centru zájmu všech. Ráno je přivážejí typicky žluté autobusy s velkým nápisem School Bus značky Blue Bird. Tvář autobusů se dle všeho za posledních pár desítek let příliš nezměnila. Škola začíná v 7:30. Zbytek studentů přijíždí svými auty či auty rodičů. Možná to není ani zbytek, spíše převážná většina. Rodiče studentů patří do střední a vyšší střední třídy a mají velmi vysoká očekávání stran budoucnosti svých ratolestí. Ostatně převážně z jejich daní je škola placena: 2500 dolarů na jednoho studenta a rok přichází od státu New Jersey, 10000 dolarů pak z daní rezidentů žijících v okolí školy, odkud pochází i všichni studenti.

Škola patří k těm nejlepším a nemá problémy s vybavením. Na jeden počítač tu připadá průměrně 3,5 studenta. Počítače jsou všude i ve všech učebnách. Všude jsou i data projektory. Každý vyučující má zapůjčen pro služební i osobni potřebu notebook. Počítače jsou ve všech laboratořích. Počítače jsou v temné komoře. Tam je i 15 zvětšovacích přístrojů. Počítače jsou v učebnách hudební výuky, jsou na ně napojeny některé hudební nástroje. Počítače jsou na chodbě. Počítače nejsou na toaletách. Na toaletách je strašně tenký toaletní papír.

Hodina výuky trvá 56 minut, přestávka minuty 4. Den má 6 hodin výuky, Po třech hodinách je tzv. lunch break, kdy se neučí a studenti se svými vyučujícími hodinu relaxují. Typický student v tu dobu nakupuje své sendviče a hranolky, ty pak konzumuje vsedě či v leže na chodbách, případně tak činí v tělocvičně, kam personál před lunch breakem přiveze skládací stoly a židle. Ty pak po hodinové přestávce během 5 minut zase uklidí. O přestávce však lze hrát i v některé z dalších tělocvičen basketbal či volejbal. Vybraní učitelé nad tím vším dohlíží. Dělají to za extra peníze. Přestávku lze trávit i v media centru. Tam je k dispozici 30000 svazků knih, časopisy, videokazety, DVD a CD včetně populární, metalové, rapové i jazzové hudby. Ta poslední mi byla velmi blízká. Počítače jsou tam také a nikdo nehlídá, k čemu je studenti používají. Stránky se „závadným obsahem“ jsou blokovány. Zablokovali mi přístup na mail, když mi z Čech poštou došly nějaké kreslené vtipy. Vše se nakonec
vysvětlilo.

Ředitel Mike se tu věnuje hlavně pedagogické a personální práci. Superintendant spolu se svým zástupcem ekonomice a politice. Ředitel přijíždí ráno obvykle po sedmé hodině. S každým se zdraví, ptá se, jak se komu daří a pořád se usmívá. Tak se chová i ke studentům, které oslovuje křestním jménem. Fenomenální paměť. Je uznávanou osobností, respektují ho i jinak velmi kritičtí a ambiciózní rodiče. Ředitel připravuje rozvrh hodin ručně, jeho zástupce to pak kontroluje na počítači. Ředitel Mike má sekretářku Debbie, která mi hodně připomíná Delu Streetovou z filmového zpracování Perry Masona. Ředitel si připravuje všechny dopisy a texty ručně na papír, ty pak diktuje Debbie. Při diktování klečí na pravém koleni u stolu své sekretářky.

Ředitel má čtyři zástupce. Nikdo z nich neučí ani hodinu. Všichni se scházejí o hlavní přestávce, jedí své sendviče, pijí slabé kafe s mlékem a diskutují. Zástupce ředitele pro technické záležitosti má obvykle nejvíce jídla. Jeho sendvič sestává ze třech krajíců chleba, mezi nimiž je hodně dressingu, salámu, šunky, slaniny, sýru, salátu, okurek, rajčat, papriky, případně dalších ingrediencí. Ostatní mu tiše či hlasitě závidí. Já taky.

Školní život se hodně točí kolem sportovních aktivit. Ty začínají odpoledne obvykle od 15:00. 80% studentů tak či onak v této době sportuje. Škola má své sportovní kluby volejbalu, basketbalu, fotbalu, amerického fotbalu, baseballu, pozemního hokeje, tenisu, ledního hokeje a zřejmě dalších sportů, které snad ani neznám. Škola má vlastní trenéry a je zapojena do ligových soutěží high schools v New Jersey. Zdá se, že všichni poctivě trénují a patřičně sport prožívají. Nejvíc sport prožívají rodiče studentů. Když student prokáže momentálně špatný výsledek ve výuce, není to tak zlé, záležitost se dá vždy řešit. Když sportovní tým prohraje zápas, je to téměř tragedie, všichni se ptají, co se to na škole děje. Situace se hluboce analyzuje a trenér si kupuje barvu na vlasy (těch šedých tam má dost a dost). Sport se tu bere velmi vážně a osobně.

West Morris Central High má nádherné okolí. Leží v údolí, které je obklopeno javorovým lesem. Podzim je tu sladce žlutočervený. Při odbočce ke škole stojí mobilní občerstvení. Hovorný třicátník Jack hodně dlouho přemýšlel, kde je Česká republika. Nakonec se trefil s tolerancí několika tisíc mil. Jack tu prodává párek v rohlíku. Rohlík je velký a rozevřený (Kurt Vonegut by napsal rozcapený), uvnitř leží párek obalený v kyselém zelí. Hořčice je k dispozici v neomezeném množství. Párek v rohlíku se tu jmenuje Wee Nee a proti našemu je uplně jiný (Jee Nee).

Jiná je proti našim školám i West Morris Central High.
10180011.jpg
10180019.jpg
10180023.jpg
10190001.jpg
10190003.jpg
10230037.jpg
DSC_0270.jpg
10130016.jpg
10130018.jpg
10130005.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one