10310118.jpg
Amerika je navlečena na šňůry dálnic. Na východě tomu říkají highway, na západě motorway. Z letadla před přistáním na letišti v Newarku je vidět, jak je krajina v New Jersey dálnicemi a silnicemi zasíťovaná. Dálnice mají často pět či šest proudů v jednom směru. Jízda po dálnici přináší člověku z běžného českého města, zvyklého na danou úroveň místního provozu, řadu překvapeni.

Na americké dálnici je dobré pochopit systém značení. Nemá smysl hledat cedule se jmény měst. Odbočky jsou zásadně značeny čísly silnic a dálnic a směrem, kam vedou (East/West, North/South). Nepodaří-li se odbočit včas nebo se odbočí špatně, může to znamenat hodně mil navíc.

Na americké dálnici platí rychlostní limit 65 mil za hodinu, na západě často 75 mil za hodinu. Většina řidičů jezdí o 10 mil rychleji. To je tolerance, kterou může, ale nemusí, policie tolerovat. Každý den při jízdě po dálnici vidím alespoň jednou stejné divadlo. Blikající maják a rychlé dohnáni viníka. Auta zastaví a nikdo nevystupuje. Postižený řidič hledá své dokumenty případně kreditku, policie zatím zjišťuje na počítači totožnost vlastníka a jeho rejstřík přestupků.

Na americké dálnici kralují trucks, tedy velké nákladní automobily. Jejich dominance je téměř absolutní a je dobré to co nejdříve pochopit. Jsou to trucks, kterými jsou nejčastěji osobni automobily předjety. I když je to zakázané, trucks předjíždí všemi možnými pruhy, zleva, zprava, řítí se na vás zezadu, houkají, předjíždějí se navzájem. Jsou to mohutné silné stroje a je dobré si je držet od těla. Na západě USA je možné vidět trucks se dvěma návěsy, takže po dálnici se pak řítí něco jako vlak na kolech.

Člověk bez auta je v Americe ztracen. Zahraniční studenti na West Morris Central High si nejčastěji stěžují na to, že tu neexistuje dostatečný systém veřejné dopravy, takže se bez auta nikam nedostanou. Řídit auto se sice může od 17 let, ale student na auto obvykle nemá peníze. Auto je tu absolutní samozřejmost. Rodiny mívají více aut. Autem se jezdi nejen do práce a na weekendy, ale třeba 200 metrů do pekárny pro chleba, nebo 100 metru pro časopis do stánku na rohu ulice.

Americká auta už nejsou to, co bývala. Dávno pryč jsou doby křižníků silnic, nádherných Cadilaků a Buicků či Lincolnů, obrovských naleštěných a chromovaných krasavců se spotřebou 25 litrů na 100 km. Silnice dnes hostí z 50% auta vyšší střední třídy a zbytek pak komfortní terénní čtyřkolky různých světových výrobců. Spotřeba je výrazně nižší. Konec konců jen za dobu 6 týdnů mého pobytu stoupla cena galonu benzinu zhruba o 30 centů.

Výjimkou ve spotřebě pohonných hmot je Hummer, předělaná verze vojenského terénního bojového vozu. Jeho červené a žluté civilní verze křižují zdejší silnice a dálnice a budí dojem neustálé snahy najít další benzínku a doplnit zásoby paliva nenasytného motoru. Pěkná, drahá hračka a osobitý image majitele.

Skutečnou lahůdkou jsou zdejší SPZ (licence plates). Každý stát unie má na SPZ svoje "mission", něco jako moto. New Jersey je "Garden State", New York pak "Empire State", Utah "Silver State", atd. Ve Washingtonu D.C. SPZ majitelů oznamují "Taxation without representation". Washington D.C. totiž vzhledem k malému počtu obyvatel nemá své zastoupení v Senátu, ale přesto je zatížen federálními daněmi. Kdo chce, může si připlatit za SPZ, která jsou malými uměleckými výtvory s kresbami všeho možného. Majitel tím podpoří např. konkrétní národní park, ochránce přírody, sportovní klub, případně dá najevo své hobby. Jeden místní astronom má na SPZ místo standardní kombinace čísel a písmen nápis "Black Hole".

SPZ Mika, ředitele West Morris Central High, ho reprezentuje nápisem "EDUCATOR1".
10160013.jpg
10170028.jpg
10230233.jpg
10300034.jpg
10310104.jpg
DSC_0012.jpg
DSC_0127.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one