DSC_0085.jpg
17. listopad 1989. Je večer kolem páté hodiny. Pomalu jdu na autobus, který mě doveze na stužkovací večírek třídy, kde jsem byl tři roky třídním učitelem. Nespěchám, využívám čas ke sledováni úkazu, který u nás není vidět jen tak často. Severní obzor je krásně zbarven do ruda: polární záře. Červená se střídá se zelenou a to divadlo tam na severu vydrží dobrou hodinu a další půlku k tomu.

Večírek se vydařil, bylo veselo. Teprve druhý den ráno se dovídám o tom, co se předchozí večer odehrálo v Praze. Nadcházející týdny jsou plné vzruchu a nevídaných změn. Komunisté ztrácejí půdu pod nohama, mizí ostnaté zátarasy podél západních hranic. Hned na začátku prosince vyrážím do Vídně. Je to poprvé v životě, kdy jedu na Západ, bez nutných povolení, razítek, obstrukcí.

17. listopad 2004. Je večer kolem páté hodiny. Představení pomalu končí. Sedím ve Fordově centru divadelního umění, Broadway v New York City. Je to velkolepá muzikálová show. Mohutný potlesk, všichni vstávají, děkovačka. Co všechno se za těch patnáct let změnilo! Ostatně nikdy mě nenapadlo, když jsem kdysi pozoroval z bratislavského Děvína rakouský břeh Dunaje, kdy vlastně komunismus padne a že dokonce 15 let pádu komunismu oslavím na Manhattanu. A kolik se toho ještě u nás musí změnit!

Mám před očima ten večer s polární září.
10230243.jpg
10240036.jpg
11010018.jpg
11010020.jpg
DSC_0063.jpg
DSC_0075.jpg
DSC_0108.jpg
DSC_0112.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one