Den první

Vyrážíme (Milan, Lenka, Ivan, Věrka) z Brna v 5:30. „Už žádné kšefty se zdravím a důchody", hlásá billboard jedné politické strany u pumpy. Vychází slunce. „Řešení místo strašení" kontruje na dalším billboardu známá tvář jiné politické strany.  Unikáme z politické reality směr Slovensko. Hranici míjíme v 6:05. Další hraniční přechod Bratislava Jarovce nás pouští do Rakouska v 7:00. Desítky větrníků sekají vzduch, plaší (údajně) zajíce a nahrazují tření ebonitových tyčí liščími ohony. Přijíždíme na rastplatz Triestingtal: snídaně (čerstvý chléb „zábrďák" a čerstvé řízečky).

O půl desáté dopoledne jsme u cíle, přijíždíme do Seewiesen, odbočujeme na polní cestu a záhy končíme na malém parkovišti. Je tu dalších 5 aut. Nastává balení, převlékání a vyrážíme na pohodový výstup s převýšením 680 metrů na Voisthalerhütte. Počasí: jasno, sem tam cirrus, čerstvo.

Za Florlhütte je už souvislé sněhové pole. Nasazujeme kromě Lenky sněžnice. Pomalu stoupáme, občas klesáme, kocháme se nádherně nasvícenými vápencovými stěnami a zelení probouzející se jarní přírody. Je tu rovinka s trhlinami ve sněhu. Povídám Lence:

 „Je to s těmi sněžnicemi výrazně lepší, neboří se to".

 „Ani ne, jde to i takhle" … a hup, už je tak jeden metr zabořená ve sněhu a jen koulí očima.

A jsme nahoře: Voisthalerhütte, založeno l.p. 1898, 1670 m.n.m., hlásá tabulka. Chatař o nás ví, oficiální sezona začíná až zítra, takže jsme pro jistotu zatelefonovali. Svorně konstatujeme, že je čas na beer time. Dáváme Puntigamer Hefe a je hned lépe. Je tu skupina Čechů (Praha) a Moraváků (Olomouc) … sorry Slezsko… asi tak o ¼ století mladších než jsme my.  Poctivě si na zádech vynesli plzeňské pivo a teď ho realizují. Dáváme řeč. Ještě odpoledne se vydávají na další výstup směr Hochschwab, kde budou i nocovat.

Po vynikající knedlíčkové polévce přichází paní domácí: jsme prý letos prvními zákazníky - nocležníky. Přináší čtyři krásně plné skleničky nějakého šňapsu na uvítanou. Je nám stále lépe. My zase po večeři domácím nabízíme pravou moravskou meruňku. Následuje večer mezinárodního porozumění.

Zatahuje se, začíná poprchávat. Jsme v kraji, kde lvi olizují palice chmelu (etiketa Puntigamer Bier) a lišky dávají dobrou noc (jedna večer čekala venku za kuchyní, co zbude). Dobrou noc.

 

hoch01_1.jpg
hoch01_2.jpg
hoch01_3.jpg

Den druhý

Po půlnoci koukám z okna - okolní hory jsou nádherně nasvětleny měsíčním úplňkem, na obloze září nejjasnější hvězdy. K ránu je ale slyšet hustý déšť bubnující do střechy nad námi. Vstáváme. Vrchol Hochschwabu se beznadějně utápí v mracích, fouká ostrý vítr. Během snídaně se kulisa hor trochu roztahuje, ale při odchodu z chaty opět drobně prší.

Během další čtvrt hodinky přestává pršet. Stoupáme údolím na sněžnicích, odbočujeme vpravo do prudkého stoupání. Rasovina. Zanedlouho se však začínají objevovat nádherné výhledy na nekonečné moře alpských vrcholů. Míjíme Schiestlhaus ( 2153 m) a posléze dobýváme samotný vrchol Hochschwab (2277 m). Vládne tu poměrně silný vítr, ale panorama okolních hor je nádherné. Děláme zápis do vrcholové knihy.

Sestup dolů je rychlý, někdy až příliš rychlý. V příkrém svahu se smekám, padám, instinktivně zapichuji hůlku a visím na ní. Hůlka to odnáší krásným ohybem. V protějším svahu nad údolím také sestupuje několik na tu dálku drobných postav. Jedna se náhle odděluje od ostatních a klouže dolů. Naštěstí se jí ten nechtěný sesuv podařilo odhaduji po 15 - 20 metrech zastavit. Hory jsou hory.

Na chatě (opět Voisthalerhütte) zavlažujeme volátko pivem a konverzujeme s další rozsáhlou českou výpravou. Nakonec syříme druhý večer (nepočítám - li domácí). Po vynikající polévce se sýrovými plackami postupně přidáváme pivo a svařené víno. Čekáme na místní lišku, která také za setmění přichází ke dveřím kuchyně pro svou pravidelnou porci zbytků.

hoch02_0.jpg
hoch02_1.jpg
hoch02_2.jpg
hoch02_3.jpg
hoch02_4.jpg

Den třetí

Snídáme před chatou: azuro, krásná dohlednost, nádherný pohled. Přichází chvíle zúčtování za naše noclehy a konzumaci. Pan domácí nám na rozloučenou přináší další rundu šňapsů.

Poměrně rychle sestupujeme a zastávku děláme až u Florlhütte ( 1295 m). Sundáváme sněžnice. Ze spodu přichází skupinka čtyřech lidí. Otevírají do této chvíle zamčenou chatu. Máme štěstí, hasíme žízeň každý jedním Puntigamer Bier. Paní kolem šedesátky nás oslovuje: „Vy jste ze Švédska ?". Vysvětluji situaci. „Tenhle batoh je strašně velký. Je původně na paraglide", konstatuje paní. Dovídáme se, že létala na křídle plných 20 let a přestala teprve loni. Po dalším pivu je Rakušanka ještě sdílnější, a tak se dovídáme i něco z rakouských politických reálií.

Pokračujeme v sestupu. V nižších polohách je záplava nádherných čemeřic (obdivovat, ale nesahat, všechny čemeřice jsou jedovaté). Před třetí hodinou odpoledne jsme opět u auta. Začíná pršet. Měli jsme vlastně po tři dny na počasí velké štěstí. Vyjíždíme za totální průtrže mračen. Cestou zpět přes Bratislavu a po několika zastávkách jsme v Brně v šest odpoledne.

hoch03_1.jpg
hoch03_2.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one